Nejsme všichni stejní I.

Napsal Mgr. Jan Czyž - učitel

Prostřednictvím zážitku mohly děti prožít, jaké je to mít nějaký handicap. Je nutné děti naučit chápat, že jsou i lidé odlišní a porozumět jejim problémům a potřebám. Bez ohledu na to, jak člověk vypadá, je důležitý vzájemný respekt a tolerance.
A to, že je někdo jiný, není důvod se mu posmívat, stranit či jakkoliv ubližovat. Vždyť ze vzájemné rozdílnosti se můžeme jeden od druhého mnohému naučit.
Před samotnými aktivitami jsme si povídali o tom, co si vlastně představujeme pod pojmem handicap, jak se s ním žije a jak my sami můžeme takovému jedinci pomoci.
První den si děti mohly vyzkoušet za dodržení daných hygienických podmínek, jaké to je malovat či psát bez použití ruky, tzn. použít ústa a nohy. Zkusily si kompenzační pomůcky pro tělesně postižené nebo seniory, a to berle, hole
i chodítko. U chůze s chodítkem bylo potřeba provést určitá opatření, abychom docílili opravdu pomalé chůze. Na sedací plochu chodítka jsme proto postavili misku s vodou, kterou děti nesměly rozlít.
Druhý den se vžily do pocitů nevidomého člověka při chůzi, při orientaci v prostoru a procvičily si hmat, kdy poslepu určovaly předměty. Dále si vyzkoušely vyluštit větu napsanou Braillovým písmem.
Cílem této zábavně-edukační akce rovněž bylo, pokud děti měly nějaké předsudky či strach, toto jejich vnímání změnit.
Miriam Poledníková